THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Již tradičně jsme vybrali několik osobností naší scény a zeptali se jich na to, které koncerty a desky se jim letos nejvíce zaryly pod kůži. Dnes jsme vyzpovídali šéfa domácích cen Vinyla Pavla Uretšlégra, redaktora a moderátora pořadu Špína na rádiu Wave a kytaristu a hlukaře v několika kapelách Honzu Šamánka, Petera z RATS GET FAT, Vojtu z THE TRUTH IS OUT THERE a Majkláče z THE.SWITCH, Óčka, Bandzone...
Pavel Uretšlégr (Ceny Vinyla)
České kytarovky jsou prý nudné a v krizi. Říká se. Tak nevím. Bráno optikou loňských nahrávek, řekl bych, že je tomu přesně naopak. Desky Acute Dose a Role mě baví svojí energií, výbušností a taky zní dobře naživo. Naživo jsou fantastičtí taky Mutanti hledaj východisko, o to více mě mrzí, že jejich nová deska tak nějak zapadla. Pro mě osobně je album PLSCVTGTUAUVGTU - alternativní tresty & opatření jednou z domácích nahrávek roku 2016 a skladba Děti dneška, děti tmy suverénně nejlepší loňskou skladbou. Mezi další loňské domácí skvosty rozhodně taky řadím desky Tomáše Paluchy a projektu Dné. U zahraničních alb se budu držet při zdi a nějak nepřekvapím: desky Bowieho, PJ Harvey nebo Nicka Cavea jsou pro mě čirá radost. Dobrých koncertů jsem naštěstí viděl opravdu mnoho. Co vyzdvihnout? Tak třeba Savages, Jessy Lanza, Swans, Hannah Peel, Anna von Hausswolff, Stara Rzeka. Vše viděno a slyšeno v Utrechtu na jedné z nejlepších indoorových akcí svého druhu v Evropě – Le Guess Who? Tu doporučuji všemi deseti. Do stavu blaženosti mě taky jako obvykle dostal Blixa Bargeld, tentokrát s Tehem Teadrem v pražské Akropoli. A samozřejmě nemohu nevzpomenout náš festival Beseda u Bigbítu, kde se to skvělými koncerty jen hemží. Já stihnul fantastický set Please The Tress (už skutečně velká kapela!) a divokou jízdu Rutka Laskier. Nicméně absolutním koncertním zážitkem loňského roku jsou pro mě američtí Horse Lords v Brně (v klubu Praha). Slovy popsat jen stěží. Skutečná extáze a propocené triko s košilí. Nutno vidět.
Honza "Šaman" Šamánek (Rádio Wave, REMEK, GATTACA, V0NT, ...)
Z loňských českých nahrávek mi v hlavě jednoznačně nejvíc zůstal „Guru“ od TOMÁŠE PALUCHY. Nejčastěji to poslouchám v autě. A dost jsem si oblíbil Spolis od ROUILLEUS. Ze zahraničních věcí mě chytlo hned několik desek na Posh Isolation. Hlavně teda Spiral od Frederikke Hoffmeier aka Puce Mary. Asi jsem neslyšel jinou industrial/noise desku, která by měla takový spád. I letošní „A Body Turns to Eden“, kde kromě Frederikke Hoffmeiera působí ještě třeba i Varg (ten noisovej) nebo Erik Enocksson, jsou super. A Rahbekův sólo projekt Croatian Amor se s letošní deskou „Love Means Taking Action“ taky docela vytáhnul. Silně jsem si ujel na demu od Švýcarů Yc-Cy, se kteýrma jsme se potkali na letošním Free Dim Festu. Perfektní srážka noiserocku s teatrálníma riffama ala Dead Kennedys. Dost jsem točil letošní desku „Morning Sun“ od anglických emařů Human Hands, jejichž tvorba je jednou velkou poctou Moss Icon. A na podzim jsem si často pouštěl londýnské Broken DC, na které jsem přišel tak, že tam hraje Ivona z Pettybone, Sun Has Gone, Alamogordo atd. Dál už jen ve zkratce: Gag, Lorraine, Sect, Abra, Fobia Kid, Mothercountry Motherfuckers. Po koncertní stránce mě nakonec stejně vždycky nejvíc dostaly české kapely. Konkrétně Vole v Dejvické nádražce (RIP), Tomáš Palucha kdekoliv nebo Toufar. Pak ještě 1981 v Orlové.
Peter (RATS GET FAT, Wolf Town Tatoo)
Ak by som mal z roku 2016 vybrať len to najsamviacej top, tak určtie koncert GORILLA BISCUITS vo Viedni a RED DONS v Bratislave. Z festivalov som si najviac užil už každoročne najlepší festival na Slovensku Ffud Fest a prvý ročník No Festu v Tatrách. Tento vysokohorský opiáš v zajatí hôr a muziky sa stane legendárny. Na každej zo spomenutých akcii boli zimomriavky na chrbte, hromada kamarátov a skvelá atmosféra. Čo viac chcieť od koncertu. Zo zahraničných albumov ma za minulý rok najviac dostal nový OATHBREAKER a posledný album CRVSADES točím stále dokola. Z domácich ma dostalo nove EP od hardkorej úderky THE CITADEL a nový album od šialencov z FYASCO s genialnym názvom "Pod nechtom býva najväčšia tma". Ak si ešte nevypočul, tak si daj ako novoročné predsavzatie. Určite toho bolo oveľa viac, ale keďže ma to nenapadlo z prvej, tak to asi až také užasné nebolo.
Vojtěch Kratochvíla (THE TRUTH IS OUT THERE)
Nejlepší desku nám v roce 2016 podle mě nachystali Architects! Album All Our Gods Have Abandoned Us je skvělé a skvělý byl určitě i říjnový koncert v Roxy! Škoda, že jsem nemohl dorazit, protože by to byl asi i nejlepší koncert roku!
Největším objevem jsou pro mě Black Peaks – Statues a Plini - Handmade Cities. Obě kapely jsem měl možnost vidět loni i na živo a obě byly super!
Další věci, které mě baví a určitě stojí za to zmínit jsou:
DEFTONES - Gore
TEXTURES - Phenotype
ANIMALS AS LEADERS - The Madness of Many
PERIPHERY - Periphery III - Select Difficulty
GOJIRA – Magma
EVERY TIME I DIE – Low Teens
THE ALGORITHM – Brute Force
Ještě jsem se nedostal k novým OPETH, kteří budou určitě taky skvělí! Jedna věc mi ale udělala velkou radost i tady u nás a to je nová deska THE.SWITCH – Pro srdce na dlani!!! Neskutečně mě baví!
Koncerty:
TESSERACT - Vídeň-Scene
AGENT FRESCO - Praha-Vopice
ARCANE ROOTS - RFP
THE ALGORITHM – Brutal Assault
Michal "Majkláč" Novák (THE.SWITCH, Bandzone.cz, ...)
Já jak stárnu, hrozně měknu a tak mě fakt dostala popařská deska bráchů BALCÁRKŮ, LIGHT & LOVE - Surrender to the stars. THOM ARTWAY udělal taky krásný intimní a citlivý album Hedgehog, který člověka dokáže dojmout. Ze zahraničí i mě zasáhl fenomén z NEW YORKU HIGHLY SUSPECT, objevil sem super šílenej crossover THE ROCKET SUMMER. Po dechberoucím vystoupení na Rock For People nemůžu z hlavy dostat fenomenální post HC BLACK PEAKS z Británie, AM Taxi mě svojí novinkou vrátili do mejch mladejch SK8 let a se starym zvukem a produkcí mě zaplavili obří vlnou nostalgie. PVRIS dokonale navázali na přepopovatělý PARAMORE a posbírali snad všechny jejich fans a GOOD CHARLOTTE dokázali, že i po mnoha a mnoha letech umí udělat naprosto skvělou desku a vytrhnout tak z letargie všechny svoje fanoušky.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.